3.část
28. 12. 2006
3.část
"Někdy
se umím chovat jako totální idiot." Řekl sklesle. "To ano, ale důležitý
je, že si to umíš přiznat." Řekla a opřela se o něj. "Kagome----."
Podíval se na ní. "Já už to nevydržím, vždycky když jsme byli sami,
něco se semlelo, ale teď-je tu klid, nic se nemůže stát, jsme tu sami,
v tvém pokoji a já ---." Nastala dramatická pauza. "Tě chci." Řekl
nakonec. Kagome ho chytila za ruku. "Já tebe taky." "Ne třeba dalších
slov." Řekl Inu Yasha. Jednu ruku jí dal na pas, druhou jí vjel do
vlasů, začal jí líbat, nejdříve jemně, ale potom čím dál víc nabíral na
hloubce a vášni. Jednu ruku jí dal pod hlavu, druhou prozkoumával její
tělo. Poznával na ní každý detail, ona se ze začátku moc nezapojovala,
ale po chvíli mu vše začala oplácet. Nějakou náhodou zabloudila k jeho
uším, hrála si s nimi, vlastně takhle přišla na jednu z Inu Yashových
erotogenních zón. Sundal jí tričko, ona jemu košili. Všechny zábrany
byly rázem ty tam. Pohrával si s jejími ňadry, zapojil jazyk-s ním to
uměl velmi dobře, možná za to mohlo i to, že byl psí polodémon. Po pár
minutách už všude kolem Kagominy postele leželo jejich poházené
oblečení, místností se rozléhalo hlasité funění-to měl na svědomí Inu
Yasha, Kagome byla vesměs potichu. "Kagome?" zeptal se neurčitě, když
měla na sobě jen kalhotky. Kagome nebyla schopná slova, jen kývla,
sundal jí je a odhodil kamsi za sebe. "Kagome, jak jednou začnu, už se
nedokážu zastavit, budu se snažit, aby tě to nebolelo, ale--." Kagome
ho rázně utnula. "Dělej." Řekla pevně rozhodnutá. Vnořil se do ní,
zatnul jí drápy do ramen, jí to vůbec nevadilo, právě naopak, ještě víc
ji to vzrušilo. Inu Yasha se v ní začal pohybovat, nejdřív pomalu, ale
pak zrychloval, nebral na vědomí ani to, jak Kagome křičela. Démon v
něm se dral kupředu a lidskou část svého JÁ nechával daleko za sebou.
Teď pro něj bylo nejdůležitější jeho vlastní uspokojení, měl jasný cíl,
jeho boky se pohybovaly v nejrychlejším rytmu, v jakém mohly, Kagomin
křik se z bolestivého změnil na slastný. Inu Yasha přestal vnímat
všechno kolem sebe, teď byl jen on a Kagome, přesto slyšel Kagomin křik
jakoby z velké dálky. Cítil, že brzy už to přijde, nevěděl, jak je na
tom Kagome, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Démonní instinkt, démonní
pud ho hnal kupředu. Funěl jako při maratónu, Kagome už jasně cítila,
že Inu Yasha každou chvílí dosáhne vrcholu, ona sama na tom nebyla
jinak, avšak k jejímu dosažení vrcholu by musel Inu Yasha vydržet ještě
o trochu déle. Prohnul se, zatnul jí drápy do ramen tak, až jí začala
téct i krev a hlasitě zhluboka zavyl. Kagome se lekla, ale také jí
náhle došlo, že Inu Yashovo vytí můžou slyšet sousedi a mohli by se
podivit, co se u ní doma děje. Nedej bůh, mohli by se zeptat paní
Higurashi, až se vrátí, co se v domě dělo--- "Inu Yasho!" křikla. Ten
už jen dovýjel. "Co?" jakoby se probudil s transu. "Kagome!" lehl si na
ní skoro celou vahou a hlasitě oddechoval. "Inu Yasho, co to bylo?"
ptala se vážně. "Co co bylo?" zeptal se, jakoby se ještě před chvílí
nic nedělo, jakoby právě teď přišel jen tak na návštěvu. "To vytí!"
řekla s vystrašeně. "Jo ty myslíš moje vytí… nemohl jsem si to
odpustit, neovládl jsem se, musel jsem všem psům v okolí sdělit, co
jsem v sobě dusil." Kagome nechápavě pozvedla jedno obočí. "To člověk
nikdy nepochopí, nemůže." Mávl rukou. "Hm." Řekl zamračeně. "Inu Yasho,
v jednu chvíli---mi přišlo, jakoby jsi byl někde daleko ode mě.
Přirovnala bych to k tvé proměně v démona." Řekla neurčitě a zamyšleně.
"Kagome, tohle už neřeš, v některých ohledech mě ještě docela neznáš,
to si musíš přiznat. Mno a jestli jsem byl moc---bezohledný, tak se
omlouvám, ale chci říct, se mnou je to tak trochu něco jiného než s
normálním člověkem, někdy si připadám jako rozdvojená osobnost. Člověk
ve mně mi většinou radí správnou věc, ale démon ve mně bývá někdy
silnější a doslova ho překřičí. Pak někdy dělám věci, které bych
normálně udělat nechtěl."Řekl sklesle. "Inu Yasho, ať už je to s tebou
jiné než s normálním člověkem nebo ne je mi to úplně jedno, já jsem
ráda, že poprvé to bylo s tebou. Já nikoho jiného nechci." Řekla
rozhodně. Inu Yasha nasadil lehký, nejistý úsměv. "Kagome, ze všech
lidí na světě mě takového, jaký doopravdy jsem viděla a chápala jen má
matka, ty a Kykio." Řekl to poslední slovo opatrně. Kagome přikývla.
"Ale Kykio už pro tebe opravdu neznamená tolik co dříve, nebo ano?"
zeptala se nejistě. "Znamená pro mě mnohem míň než dřív, ale není mi
úplně ukradená. Kagome, ale chci abys věděla, že teď jsi na prvním
místě ty." A potom si usnuli v náručí.
Komentáře
Přehled komentářů
waw.....to je megafasa...dnes som to citala chalanom v skole a oni sa na tom dobre ze nevzrusili....je to fakt zaujimave ale trosku velmi do detailu.......
caw
(tsume, 21. 4. 2008 17:21)